Víte, moc ráda bych, abychom v Praze měli místa pro studenty, důchodce, matky s dětmi, podnikatele i turisty – bezpečná místa, kde se potkají, inspirují, stráví nějaký čas. Nová, příjemná místa pro setkání, zastavení se, “small-talk” a inspiraci Pražanů i návštěvníků nejen centra. Přístupná všem. Bezbariérová.
Praha má k dispozici spoustu úžasných prostorů, jenom je neumí využívat – a hlavně se o ně opravdu neumí starat. A rozdělování peněz z městských fondů není vůbec transparentní. Měli bychom vůbec nastavit měřitelné parametry při vynakládání dotací z magistrátu a jejich zpětnou kontrolu. Jenom tak zajistíme jejich efektivitu.
Ráda bych pomohla naplnit prázdná místa jako jsou bývalá Šlechtova restaurace ve Stromovce, Werichova vila na Kampě, zrcadlové bludiště s rozhlednou na Petříně nebo Clam-Gallasův palác na Starém městě. Tato místa nemají svůj účel, naplnění a obsah nebo ho mají, ale jejich provoz je neadekvátní tomu úžasnému místu. Jejich kvalitní dramaturgie by měla zahrnovat třeba i světové umění, které je tak důležité exponovat právě v srdci Evropy nejen pro náš vývoj, ale i pro naše sebevědomí.
Psala bych dál, ale musím do moc fajn podniku Cukr káva limonada na schůzku s novináři. Naštěstí neprší a tak pojedu tramvají, protože v Praze je stejně jako každý začátek školního roku dopravní krize a autem bychom se prodírali od nás z Hanspaulky přes hodinu. Doprava ve městě sice není moje téma, ale protože mě štve stejně jako vás, tak si z toho svoje “kulturní“ téma udělám, protože parkování ve městě je jedna z priorit, pro které musíme najít řešení.
Sára nakonec šla zevlovat na Nový Smíchov a koupila si bubble tea. Žádnou kulturu nepotkala a peníze utratila.